Typomonolog

já už si tady asi zřídím rubriku “knihy zaslané”…

Lucie mi svůj půvabný slabikář ukazovala už vloni na podzim, nedávno svázala v knihárně s Vlaďkou všech 50 číslovaných exemplářů, z nichž jeden je teď můj! Ještě voní barvou a září energií školních dílen - tím bzučícím úlem plným pilných řeholníků grafiky. Vícebarevné linoryty, na kterých poznávám i skutečné postavy, rasantní olověný grotesk hlasitě předříkává verše. Nereptám a breptám, v duchu s Hedvikou a Jendou.

objemnej špalek se třema luxusníma různobarevnýma záložkovýma stuhama. Plno fotek a textů sestavili BigBoss a Yinachi, ale vlastně za tím celým stojí Vladimír 518 a lidi, který nadchnul pro svou utkvělou představu, že ve městě je taky folklór. Rozhovory s tuningovým nadšencem, neopunkerem či hipsterem, fotky, který i na matným papíře razí svou syrovou notu. Hip-hop ani rap nemusím, ale když omylem z rádia něco takovýho běželo když jsem knihu rozbaloval, došlo mi, že stránky maj dost podobnej rytmus. Fotky jsou očividně režírovaný a to je dobře, výrazy pochybných individuí vypovídají o důvěře ve fotografa. Je v nich naděje na přežití vlastního kmene.

Povinná četba pro všechny fotry v předdůchodovým věku. Na 90% máte doma něco podobnýho naživo.

Tak jsem asi koupil poslední krabicový Upgrade InDesignu. Napříště je prý Adobe ochotno mi prodat jedině celý balík Creative Suite, přestože většinu v něm obsažených aplikací nepotřebuji. Nejdřív jsem měl dojem, že mi omylem přišlo demo nějaké zoufalé punkové kapely. Nejpoutavější je nechtěná koláž vně krabičky, uvnitř je krabička a v ní je menší krabička, ve které je pošetka s dévédéčkem. Doplněno odpudivým designovým balastem a neužitečnými bláboly. Ach, ty konce…

(výňatek z deníku) 11. 3. Maha Shivaratri dle hinduistického kalendáře připadá na 13. nebo 14. noc měsíce Maagha, měsíc je v novu. Kněz Adžant je normální farmář, oba synové mu pomáhají s obřadem, ač nejsou z brahmínské kasty, tady to není nutné. Hinduismus v tamilských kmenových vesnicích je kombinován s atavistickým uctíváním přírodních sil, jsou tu často vidět všelijak ozdobené kameny a stromy, protože v nich nepochybně sídlí bohové. Terasa před svatyní je ozdobena slavobránou tvořenou dvěma čerstvě poraženými velkými banánovníky, stuhami barevných látek a všudypřítomnými hady barevných žároviček. Rituální jídlo “prasad” se nejdřív nabídne bohům na oltáři a pak se rozdává na banánovníkovém listu kolemsedícím účastníkům obřadu, je to jakási sladká směs z právě nastrouhaného kokosu s oříšky a rýží, blíž jsem to nezkoumal. Venku plane oheň, do kterého občas ministranti cáknou vodu. Scházejí se sousedi z okolních vesnic, ženy vpravo, muži vlevo, začíná bubnování a zpěv až do rána.

Tohle ještě není hotové, tak asi za tejden. Až budu zase v Goe na pláži znuděnej českejma alkáčema, tak to dodělám.

Knihtiskárna ve výšce 1793m, kam ještě nedorazil ofset. Naštěstí! Mají tu i inkoustovou linkovačku, šlapací příklopku, německou řezačku a skromné množství tamilských i anglických typů.

Kotagiri, KaiKatty, Uyalatty. Tak se to tady jmenuje. Čajové zahrady kam oko pohlédne.

V Karvaru malé museum v torpédovém člunu s didaktickými figurinami. Jízda vlakem - pakory ve tvaru čertíků, vojsko u záchodků, nápisy… v Majsůru je hora Čamundi a na ní svatyně s pěknými sochami lvů a automatickým bubeníkem v mechanickém provedení.  Maharádžův palác je skvostnou ukázkou indosecesní okázalosti, je to tak na dvě hodiny a víc. Maharádža v Majsůru stále bydlí. Katolický kostel sv. Filomény se vyznačuje kryptou s klouzačkou na peníze. Tálí se tu podává s devíti omáčkami. Manufaktura na vonné tyčinky, manufaktura na bídíčka. Večerní boční vchod do paláce.